Pomník I.S.Koněvu

Rozhovor do Haló novin se sochařem Pavlem Karousem, autorem knihy Vetřelci a volavky a vedoucím televizního pořadu o výtvarném umění ve veřejném prostoru Vetřelci a Plameňáci 

Pomníky jsou i připomínkou složitých a nejednoznačných dějin

FOTO - Francesco BENCIVENGA

Jste znám jako odborník na sochy z éry reálného socialismu umístěné ve veřejném prostoru našich měst a obcí. Jak z tohoto vašeho pohledu hodnotíte sochu maršála I. S. Koněva na náměstí Interbrigády v Praze coby umělecké dílo?
Autorem je sochař Zdeněk Krybus a autorem soklu a architektury pomníku je architekt Vratislav Růžička. Když se budeme bavit věcně, socha maršála Koněva rozhodně nepatří k těm nejlepším výtvarným dílům ani památníkům z doby pozdní nebo, řekněme, unavené moderny, tedy ze 70. a 80. let. Její autor Zdeněk Krybus také nebyl z těch nejlepších sochařů své doby, ale kdyby bylo na mě, nechal bych ji na místě jako připomínku složitých středoevropských dějin.

• Radnice Prahy 6 a mnozí tamní zastupitelé argumentují tím, že socha vznikla v roce 1980 a že to je důkaz toho, že není autentickou reflexí vděčných Pražanů za osvobození od fašismu. Může takový argument obstát, když skutečně autentická deska s vyjádřením díku Rudé armádě z roku 1946 nebyla vrácena na místo na torze Staroměstské radnice z rozhodnutí primátora? Vypadá to, jako kdyby to vše byly jen účelové řeči - říká se to, co se právě hodí.

Socha sovětského maršála byla postavena za normalizace, tedy v době, kdy byli v zemi přítomni vojáci Sovětského svazu a maršál je pochopitelně spojen s imperialistickými akcemi sovětské říše, na kterých se jako voják podílel. Pomník tedy bezpochyby byl, je a bude vnímán i jako propagandistický nástroj doby normalizace.
Na druhou stranu je tento pomník ale také věnován vojevůdci, jehož vojska osvobozovala Československo na konci druhé světové války a výrazně se podílela na porážce fašismu v Evropě. Odstraněním památníku jenom ukazujeme svoji nesamozřejmost, nízkou sebedůvěru a neschopnost se smířit s vlastními dějinami. Jakoby »nenápadné« odstranění pamětní desky při rekonstrukci Staroměstské radnice je právě příkladným projevem takové zakomplexovanosti.

• To, co je stále nejasné a mnoho občanů se tím zabývá - zdali »pouhá« městská část může takto razantně nakládat se sochou v nadživotní velikosti? Vždyť Praha 6 je součástí Prahy a Praha je součástí celé České republiky. Máte jako odborník přesné informace o vlastnictví sochy? Podle toho, co vím, tak majitelem je Hl. m. Praha, svěřeno Praze 6.  Současně lidé upozorňují na existenci česko-ruské dohody z roku 1993 či na platný zákon o válečných hrobech a symbolech. Jak se v tom má našinec vyznat?

Hlavně bych apeloval na našince, aby se nenechal zatáhnout do boje mezi dvěma okrajovými skupinami. Na jedné straně marginální pravicově-konzervativní strana, která na kauze, kterou rozpoutala, získává úspěšně politické body, a na druhé straně se na obranu památníku houfují všelijací neonacisté, dělnická mládež, stalinisté a podobné prokremelské organizace a pochopitelně Pražský hrad, který se v obdobných společnost štěpících kauzách přímo libuje. Neměli bychom tedy proto přivolávat petrolej do cizího ohně, na kterém si ohřívají tyto vzájemně se potřebující skupiny svoji polívčičku.

• Socha Koněva byla, slušně řečeno, většinové společnosti docela jedno, než kolem ní nechal starosta Prahy 6 rozpoutat kauzu, která do mediálního prostoru vtáhla ruské trolly a nemístné zahraniční angažmá. Dnes je z toho zásluhou těchto výtečníků celostátní problém, který se musí řešit na celostátní úrovni.

K těm, kteří sochu hájí jako symbol osvobození a vítězství nad fašismem, se hlásím i já, a rozhodně nejsem nikým z těch, které jste právě jmenoval. Nejsem žádný troll, nemám žádné zahraniční angažmá. Není to z vaší strany zjednodušující soud? Vy víte, kdo všechno kdy k soše zašel a položil tam s úctou kytičku? Kdo se o ni seriózně zajímal? Řadím se k většinové společnosti, a přesto mi není osud sochy lhostejný.
Promiňte, ale vy jste redaktorka oficiálního propagačního nástroje Komunistické strany Čech a Moravy, to rozhodně není nezaujatá pozice, která by mohla mluvit za většinovou společnost. KSČM zastává dlouhodobě postoje bránící zájmy paradoxně pravicového a nacionalisticky laděného současného kremelského vedení Ruské federace. Přesto nezpochybňuji, že na obranu zachování památníku se může postavit běžný občan, který už má dost toho věčného gumování celých kapitol dějepisu. Jen bych chtěl upozornit že, celá kauza by nevznikla a nebyla by tak vyhrocená, kdyby nebyla uměle živena zmiňovanými zájmovými skupinami, které na problému, který vytvořily, staví svou moc. TOP 09 získá ty liknavé voliče, kteří si myslí si, že jsou liberální, ale ve skutečnosti trpí antirusismem, a je jich dost. K Hradu se semknou další nekritičtí, fanatičtí obdivovatelé a velitel ruské rozvědky na našem území se bude moci pochlubit ve svodce do Kremlu, že na kauze levně získal pro jejich věc další body.
Běžným lidem, kteří na demonstrace za zachování pomníku chodí, už nepřijde propříště divné být na stejné demonstraci s dělnickou mládeží a jinými neonacistickými organizacemi. Tito zmiňovaní jsou ti vítězové celé akce. Naopak prohrávají běžní občané České republiky, kteří z toho vycházejí ještě nesmiřitelněji rozhádanější. Fenomén rozštěpené společnosti nás bude ještě hodně bolet, protože ekonomicky, třídně a kulturně stále více rozdělená společnost nebude moci řešit naléhavé sociální problémy, které se na nás v éře reálného kapitalismu nahrnuly.

• Jak hodnotíte instalaci doplňujících tabulek k soše Koněva, k čemuž došlo v roce 2018 z iniciativy radnice Prahy 6?

V minulých letech byla socha doplněna o informační tabuli s textem, který postavu maršála ukazuje v širších historických souvislostech, včetně jeho neblahého angažmá při potírání maďarského povstání, a to, myslím, docela pro zarámování složité postavy Koněva v historii střední a východní Evropy postačilo a pomník mohl zůstat na místě.

• Nicolas Prokop: Černá kůže, bílé masky, intervence do sochy Winstona Churchilla, Praha 11. 1. 2016.

A je v tom textu všechno? Proč tam chybí jiné podstatné informace, například že osvobozoval se svými vojsky koncentrační tábory Osvětim a Terezín? To jsou snad pro nás historicky podřadné údaje, když víme, co to byl holocaust? Nevybrali si tedy autoři doplňujícího textu jen to, co z Koněvova životopisu potřebovali pro vytvoření určitého profilu?
Ano, souhlasím. Přesto jsem jednoznačně pro to, aby kromě jeho zásluh bylo zmíněno i maďarské povstání. Postavu maršála Koněva nelze totiž zařadit do jednoznačné škatulky: padouch, nebo hrdina. Když se o to pokusíte, zjistíte, že se vám do krabičky nevešlo to, co neodpovídá vašemu vlastnímu výkladu dějin. Ostatně v kauze o památník už dávno nejde o maršála, ale o to, kdo dnes ovládne výklad dějin, a bude tak ovládat současnost.

• Stane se normou naší současnosti, že si samosprávy budou osazovat doplňující tabulky z bronzu k sochám, na které bude s odstupem let »nový názor«? (Například k soše Winstona Churchilla, Václava Havla, ale i Karla IV. apod.)

Myslím, že by to bylo skvělé. To je, myslím, účel zachování památníků i ve 21. století, aby se výklad historie nejen poslušně přijímal, ale se o ni veřejnost přela, aby se učila vlastní pochopení dějin než to, co je jí tou kterou politickou garniturou či frakcí vnucováno, a došla k vlastnímu samostatnému konsenzu.  Proto bychom měli znovu interpretovat například dějinnou postavu Churchilla. Ostatně mládež už to dělá.
Před třemi roky jeho pomník na Praze 3 osadil mladý dvacetiletý sochař Nicolas Prokop africkou maskou, štítem a kopím (na fotografii). Udělal to proto, aby připomněl Churchillovy koloniální zločiny. Například Churchillova strategie v úrodné vrchovině Keni se totiž podobala nacistickým plánům pro obsazenou Ukrajinu. Jeho politika v 50. letech počítala s »vyklizením« tohoto prostoru od původních obyvatel – kmene Kikuyů. Když se Kikuyové vzbouřili koloniálnímu útlaku, nechal poválečný premiér Churchill na 150 tisíc místních lidí deportovat do internačních táborů, které později Pulitzerem oceněná historička Caroline Elkins nazvala »britskými gulagy«.
Tím ovšem výčet Churchillových zločinů zdaleka nekončí, neboť je přímo zodpovědný za nejhorší excesy poslední fáze britského koloniálního impéria. Přesto dnes žádný vážně branný politik nezpochybňuje Churchillovy zásluhy při osvobození Evropy od fašismu i právo mít v Praze hned tři sochy.

• Jak hodnotíte veřejné projevy starosty Prahy 6 Koláře, který řekne do médií, »ať si Rusové dají sochu Koněva na zahradu svého velvyslanectví«?  Děje se to, že by se sochy z veřejných prostranství měst – v tomto případě hlavního města – přesunovaly na půdy ambasád cizích států?

K postavě starosty Koláře se vyjadřovat do Haló novin nebudu, až příliš by se to shodovalo s názorem redakce a vašich čtenářů. Nic nového byste se nedozvěděli.
Znáte situaci v sousedních zemích z pohledu toho, jak tam nakládají či pečují o sochy stejného typu, jako je socha maršála Koněva? Tedy s výjimkou Polska a Ukrajiny, kde upjatá protikomunistická opatření vedla k likvidaci mnoha pomníků a soch, včetně osobnosti evropského významu Rosy Luxemburgové nebo bojovníků s fašismem.
Přihlouplý kulturní antikomunismus se podílel na bezbřehém obrazoborectví především v Polsku a Maďarsku »díky« tamějším ultrapravicově populistickým vládám. Ten samý trend nabírá na síle také na Ukrajině, kde se v současnosti ve velkém likvidují vzácné monumentální mozaiky a sochy z doby Sovětského svazu.
Naopak v Německu se se svojí složitou a tragickou historií umění vypořádali nejlépe a díla vnímají jako kulturní dědictví. Představme si, že by vedení městské části, kde je Tiergarten, nebo v Treptowě v Berlíně, kde jsou památníky Rudé armády, rozjela kampaň na jejich odstranění s poukazem na to, že je postavili stalinisté v době okupace východního Německa Rudou armádou. Veřejnost by na to neskočila, místo toho by řekla: »Řešte bytovou krizi, problémy s dopravou a třeba nová kvalitní výtvarná díla ve veřejném prostoru, ale s tímhle na nás nechoďte.« Stejně tak by na to nemohly naskočit ruské zahraniční agentury. Pojďme konečně řešit politiku veřejného prostoru města, a ne zástupné kulturní války.

• Jste znám jako autor projektu Vetřelci a volavky. Kolik zmizelo z veřejného prostoru v ČR za poslední tři desetiletí soch?

Ano, to jsou skutečné problémy města. Využijme zjitřené diskuse a pojďme se bavit jinak. Položme si otázku: Jak to, že jen za posledních 20 let bylo jenom v Praze odstraněno, zničeno nebo zakryto reklamou či komerční plochou prokazatelně na 450 výtvarných děl osazených ve veřejném prostoru za minulého režimu, ale s vysokou pravděpodobností ještě mnohem více, a to často velmi vysoké kvality a indiferentního politického obsahu?
Nelitujete zničené a již zřejmě odstraněné budovy s unikátní brutalistní architekturou Transgas? Nebo zbouraného hotelu Praha?
To jsou nenahraditelné ztráty, které nám budoucí generace a historie neodpustí.
Monika HOŘENÍ  
 http://www.halonoviny.cz/articles/view/52289143