MVDr Katka Sviták Novozámská CSc

http://www.vetkom.cz/uvodnik-mvdr-katka-svitak-novozamska-csc/

Stále píši jen o psích emocích. Emoce však patří neodmyslitelně k lidskému druhu. Neuropatolog a publicista František Koukolík tvrdí, že člověk není racionální tvor, jenž občas podlehne emocím, ale emotivní bytost, která se občas chová racionálně. Až budete číst tyto řádky, bude sněm KVL za námi. Výsledek těžko předvídat, ale sněm bude hodně o „našlehaných emocích“. Svět se mění, s rozhodčími na zkouškách z norování jsme zavzpomínali na staré dobré časy, kdy závěje byly hlubší, nebe modřejší a zkouška z norování nebyla pouhým testem na psí klaustrofobii. I ve veterinárním světě přicházejí změny, které mohou vyvolávat pocity frustrace. Bohužel nejen ve veterinárním světě. V celém světě. A není jednoduché okolní svět pochopit. I když moje generace k tomu má – a teď bez ironie – průpravu.

 Na vlastní kůži zažíváme koncentraci kapitálu, jak ji popsal Karel Marx a Hegelova svoboda jako poznaná nutnost se dá koneckonců také dobře uplatnit. Po 25 letech dochází k přesouvání toků peněz, hranic, obyvatel. Lokální války jsou za humny. I zaměstnanost prodělává vývoj v souvislosti s úbytkem fyzické práce. Zatímco přechod od zemědělství k průmyslu a poté do služeb trval řádově desítky let, současný přesun zaměstnanosti do služeb státu nevěstí nic dobrého pro svobodná povolání. A není to chyba opálených či neopálených tváří členů představenstva, stejně jako není chyba Evropy, že se do ní valí imigrační vlna.

Kolegyně a kolegové,
 žádné sebemrskačství, „mea culpa“ natož „maxima“ by nemělo být našim krédem. Snažme se svět okolo pochopit a měnit pouze to, co můžeme reálně ovlivnit. Poznejme nutnost a bude se nám žít svobodněji. S jezevčíky i teriéry.

S přáním hezkých podzimních dní

Katka Sviták Novozámská V Praze dne 20. 10. 2015

Vážené kolegyně a kolegové, psům věnuji čas nejen v ordinaci. Náš králičí jezevčík má za sebou zkoušku z norování. Bezkontaktního, jak jinak. Byla to pro mne novinka, naposled jsem psa vedla na zkouškách v 80. letech. Celá zkouška dnes obnáší pouhé „blafání“ před zarážkou, za kterou se skrývá nepřítel – liška. Vzhledem ke své drobné postavě měl náš psík i nejlepší čas potřebný k přesunu ke 3. kotli a s přehledem se umístil jako první. Přitom mu stačily pouhé dva velmi krátké nácviky na umělé noře a hurá na zkoušky. U chytrého psa totiž hrozí nebezpečí, že při opakovaných nácvicích zjistí, že se k lišce nedostane hryzáním do mřížky, ale usoudí, že na lišku se musí z druhé strany. Jenže opuštění nory znamená diskvalifikaci. Takže před startem je třeba „ našlehat emoce“ a neposkytnout psovi příliš mnoho informací o tom, kde všude se liška může vyskytovat.  Pes pak do nory vletí a o jiných možnostech nepřemýšlí. Úspěch je zaručen. Stále mluvím o jezevčících. Teriéři jsou poněkud odlišná skupina. Pro správného teriéra neexistuje žádná nepřekonatelná překážka a nepřipustí si, že by mřížku nebylo možno odstranit zuby. Teriér opovrhuje taktizováním a boj je pro něj tak nádherná věc, že stojí za to bojovat pro boj samotný. Rozdílnost práce obou skupin norníků už před lety popsal prof. Václav Dyk slovy: „ Mnoho mých statečných teriérů zůstalo pod zemí. Jezevčík ani jeden.“ Teriér z boje neustoupí, i kdyby měl život položit. Díky tomu je spotřeba teriérů při norování v přírodě výrazně vyšší než jezevčíků. Jezevčík dá raději přednost spolupráci s lovcem, statečný teriér často podlehne iluzi, že „to dá sám“.