Moje první přatele v Praze

Moje první dobré přatelí v Praze 1971r: rodina Hlačových: Helena/mama  s dcerami /Jana & Dana/
Jana Hlaváčová nar. 26.03.1938 (79 let) Praha a Dana (72let) 20.06. 1945 Suchdol u Prahy, ČSFR.

Z celého srdce vám děkují  za oporu a pomoc v těžkém období svého života - s úctou Raisa

15. ledna 2017 04:52 / archiv ČT Velmi smutné je stáří přední české herečky Jany Hlaváčové! 
Dnes 78letá dáma českého divadla, filmu i televize, která trpí Parkinsonovou chorobou a depresemi, je vesměs upoutána na lůžko. Stará se o ní s láskou její rodina, ovšem stav je stále horší!

Před pár lety diagnostikovali lékaři Janě Hlaváčové Parkinsonovu chorobu a zároveň těžké deprese. Sama herečka se rozhodla skončit se svou hereckou kariérou. Přišla o většinu vlasů a bez paruky neudělala ani krok. Přesto byla vždy stále za dámu. Dnes ze svého pražského domu nevychází. Pouze, pokud je to nezbytně nutné z důvodu lékařského vyšetření. Jinak lékař dochází za ní!

O Hlaváčovou se stará manžel, herec Luděk Munzar, který si nejméně dvakrát v životě prošel rakovinou, a také dcery. Hlaváčová si ale uvědomuje, jak na tom je, a to jí nejvíce trápí. A rozhodně její depresivní stavy nezmírňuje, spíše naopak. 

Valérie Zawadská vzpomínka na Ctirada Medlíka.

Na dětství strávené v Loučné vzpomínám s láskou a nostalgií

Šumperk /ROZHOVOR/ – Část dětství strávila na Šumpersku. S rodiči bydlela v Loučné nad Desnou, odtud dojížděla na Gymnázium v Šumperku, kde také Úspěšně maturovala. První divadelní kroky pak zažívala na šumperské profesionální scéně, kde působila jako elévka.

3.7.2015 

Foto: DENÍK/Petr Doubra

Valerie Zawadská se na Šumpersko pravidelně vrací.
Část dětství jste strávila v Loučné nad Desnou, jak vzpomínáte na kraj v podhůří Jeseníků?

S láskou a někdy i s nostalgií. Nedávno jsme měli setkání žáků ZDŠ v Loučné nad Desnou, kterého se zúčastnila i naše paní učitelka Jitka Steinerová, na kterou si často vzpomenu. Vůbec se za těch více než 35 let nezměnila. Zato některé spolužáky jsem nedokázala v první chvíli zařadit. Bylo to nádherné.
  
V Loučné jste také okusila své první divadelní krůčky. Jaká byla vaše první role, měla jste trému?

• V 6. třídě, kdy mi bylo dvanáct let, založil pan Zdeněk Keprda loutkový divadelní soubor. Protože nás nebylo za paravánem vidět, přesvědčili jsme ho, hlavně holky, že je nutné hrát činohru. Povedlo se, a tak jsem v pohádce Sůl nad zlato hrála krále. A tréma? Jak si to mám po 45 letech pamatovat? Asi byla, taková ta zdravá.

Vystudovala jste Gymnázium v Šumperku, na které profesory nejraději vzpomínáte?

• Vždycky na profesora Ctirada Medlíka. Milovala jsem jeho hodiny češtiny i ruštiny, i když jsem byla lajdák. Ale čtenářský deník jsem měla nejtlustší a sloh vždycky na jedničku. Český! Ruštinu jsem zachraňovala slovním projevem. Taky si často vzpomenu na profesorku latiny a francouzštiny Zdenu Berčukovou. Co té jsme se natrápily. Byly to krásné čtyři roky.

Vzpomněla jste profesora Ctirada Medlíka, pozdějšího starostu Šumperka. Říká se, že on má tak trochu na svědomí, že jste se dala na profesionální hereckou dráhu. Je to tak?

• Profesor Medlík založil Divadlo malých forem, kde jsme se všichni podíleli na scénářích i provedení „dílka". Nasměroval mě nejdříve na JAMU do Brna, tam jsem se nedostala, na druhý pokus pak vyšla DAMU. Na zkoušky mě připravovala vynikající herečka Severomoravského divadla v Šumperku paní Nataša Baženovová, manželka tehdejšího ředitele Vladimíra Švabíka.