Пока мы здесь, мы должны танцевать!

«Дорогая Берта!

Инге Лёёк

Я читаю все больше, а пыль вытираю все меньше. Я сижу во дворе и наслаждаюсь видом, не беспокоясь о сорняках в саду. Я провожу больше времени с моей семьей и друзьями и меньше времени посвящаю работе.

Жизнь надо смаковать, а не терпеть. Теперь я пытаюсь осознать эти моменты и ценить их. 
Я не „экономлю“ ничего: я пользуюсь семейным фарфором и хрусталем при каждом удобном случае, будь то потеря лишнего килограмма или хорошо прочищенная раковина. Я ношу мой хороший блейзер на рынок. Я не храню мои хорошие духи для особых случаев, а наношу их, когда иду в магазин или в банк. Слова „когда-нибудь“ и „однажды“ теряют свою силу в моем лексиконе. Если это стоит видеть или слышать или делать, я хочу это видеть и слышать, и делать прямо сейчас.

• Я не уверена, что сделали бы другие, если бы они знали, что их не будет здесь завтра, а ведь мы все принимаем как должное. Я думаю, они бы позвонили членам семьи и нескольким близким друзьям. Они могли бы позвонить нескольким бывшим друзьям, чтобы извиниться и наладить отношения. Мне нравится думать, что они бы пошли поесть китайской еды или какой-то другой своей любимой еды.

Я думаю, я никогда не буду знать этого. Это те мелочи, которые я не доделала, и это бы меня разозлило, если бы я знала, что мои часы были сочтены. Злилась, потому что я не написала некоторые письма, которые я хотела написать. Злилась и жалела, что я не достаточно часто говорила мужу и родителям, насколько я действительно сильно их люблю. Я очень стараюсь не откладывать и не задерживать что-нибудь, что может добавить смех и блеск в нашу жизнь. И каждое утро, когда я открываю глаза, я говорю себе, что оно особенное. Каждый день, каждая минута, каждый вдох — это настоящий дар.

• Жизнь не может быть постоянной вечеринкой, но пока мы здесь, мы должны танцевать».

Иллюстрация: Инге Лёёк https://www.liveinternet.ru/users/4995290/rubric/4529141/

L.Palková: Oligarchie oligurie atd

Libuse Palkova

libusepalkova.blog.idnes.cz (rss)

Čeština je bohatý a krásný jazyk, přesto se tak často rádi uchylujeme k cizím slovům. Několik slovíček začínajících písmenem O (a nejen cizích) si tady tak trochu s humorem probereme

OLIGARCHIE OLIGURIÍ OCHROMENÝCH OLIGOFRENIKŮ OHROŽUJE OBČANY

Onehdy jsem zaslechla v tramvaji jednoho pána, který se rozčiloval nad tím, že ta naše demokracii za moc nestojí a že je to spíš oligarchie. Jiný pán mu odporoval a nazval ho omezencem a oslem s tím, že je to pořád lepší než ochlokracie nedávno minulých let. Ohodnotil stávající situaci jako ne právě optimální, ale zvýšený objem obchodu je prý velkým přínosem pro celou zemi, která se může stát, objektivně vzato, doslova oázou blahobytu.
První občan okamžitě odporoval, druhého nazval bez zbytečných orací outsiderem a obvinil ho, že jen opěvuje skupinku podvodníků, která se snaží obalamutit lidi a obohatit se tím, že okrádá státní kasu. Spíše než opulentní oázou, stane se prý naše země osáriem, protože většina obyvatelstva pochcípá hlady, ostatní se ze zoufalství oběsí, a jen hrstka si bude žít jak bohové na Olympu díky tomu, že velmi obezřetně nechávají odplývat oběživo na vlastní soukromé účty v zahraničí za což si ovace určitě nezaslouží. Na závěr první pán nazval svého oponenta obskurantem, který za mrzký obolus pěje ódy na skupinku oportunistů.

Byla jsem zpitomělá z těch ochlokracií a oligarchií, a tak jsem po návratu domů otevřela slovník, abych si to objasnila. 

• Ochlokracie je lůzovláda, zjistila jsem, což mě uklidnilo. 
• Lůza jsou intelektuálně i mravně ubohé lidské trosky, naprostí chudáci, tak to naši politici rozhodně nejsou.

Dříve ano, tak tomu skutečně bylo a do vlády se dostal každý pitomec, jen když měl patřičný politický profil. Ale dnes o našich osudech rozhodují samí odborníci a skutečná elita národa.

• Oligarchie, jak jsem dále zjistila, je vláda několika málo lidí, tak ani to na nás nesedí, našich politiků rozhodně málo není, vzhledem k počtu obyvatel jich je až dost.

A tak na rozdíl od toho pána v tramvaji optimisticky věřím, že máme demokracii a žádnou oligarchii.

• Hlavně aby se to někomu nepopletlo s oligofrenií. To je vrozená slabomyslnost, a to už jsme od politiky někde jinde, ikdyž výroky a činy některých našich politiků budí občas pochyby o tom, jak to s jejich duševním zdravím asi je. 
• Někdo by si oligarchii mohl splést také s oligurií, což je snížené vylučování moči.

Nevím, zda existuje nějaká statistika o tom, jak jsou na tom naši politikové s vylučováním, ale vzhledem k tomu, že náš národ drží primát ve spotřebě piva, které je diuretické, a že politici pijí často a rádi…kdoví. To by mnohé vysvětlilo. 

• Třeba proč mají ve sněmovně neskutečně levné občerstvení, a proč často při hlasování tolik politiků chybí.
•  Zřejmě musí v tom dotovaném baru léčit tu svojí oligurii.
  

A také proč mají tak vysoké platy - pivo je čím dál dražší a tak by jen těžko mohli takovou léčbu utáhnout. A když už jsme u těch chorob - zdá se, že naše politiky postihuje čas od času také obnubilace – to je stav porušeného vědomí se ztrátou vzpomínky na předchozí období.
Když tedy v předvolební kampani slibují modré z nebe a pak dělají pravý opak, není to snaha obelhat či obelstít občany, může za to jen výše zmíněná obnubilace.

• Žádný zlý úmysl, ale pouhé zanedbání, tedy čin omisivní, nebo pouhý omyl. Přesto pro jistotu prosazují doživotní imunitu… ne že by si tím chtěli krýt záda, kvůli nějakým zlodějnám, ale není přece spravedlivé, aby se museli zodpovídat za to, co ve stavu obnubilace napáchají a naslibují. 
• Jejich vytrvalost v bránění poslanecké imunity připomíná ostinato, což je v hudební terminologii stálé opakování daného tématu a hraničí s obstinací, tedy tvrdošíjností.
  
  • Ale nespleťte si obstinaci s obstipací, to je zácpa a to bychom zase byli u toho vylučování.

Tak já nevím, když chce člověk mluvit o politice, proč to končí vždycky tak ordinérně…jako že je to v hajzlu?

Dalším problémem politiků je obezlička. Tentokrát žádná choroba, ale zastaralý výraz pro snahu zbavit se osobní odpovědnosti za svěřené úkoly, tedy jinak řečeno být z obliga. Ale to jen tak na okraj taková vzdálená asociace k té poslanecké imunitě.

• Zdá se, že písmeno O se v souvislosti s politiky vyskytuje opravdu velice často a tak mě napadá, že O vypadá stejně jako nula (kdysi se místo WC říkalo OO… ale zas jsme u toho vylučování).

Nula od nuly pojde, co takhle politiky vynulovat, když jsou postiženi tolika chorobami, chudáčci, ať se jedou léčit někam do lázní, a místo nich do parlamentu umístíme vysoce výkonné počítače. Když byl Bill Gates v Praze, tak jsem s ním o tom tajně jednala a on mě ujistil, že je to NO problém a že do toho můžeme klidně GO. 

• Vyjde to určitě levněji, než si vydržovat všechny ty instituce, a navíc to bude zcela originální a budeme mít světový primát v zavádění počítačových technologií. 
• Různé zákony a nařízení, které s tolika omyly a chybami politici stále vymýšlejí a pak na nás testují v podobě balíčků, regulací, deregulací atd., ty můžeme přes Internet převzít od západních demokracií, kde to všechno už léta funguje.

Já vím, někoho může urážet vědomí, že by 10 milionů jedinců druhu Homo sapiens, tedy tvora, který stojí na vrcholu živočišného vývoje, měl řídit nějaký počítač, ale neříká se snad, že umělá inteligence je pořád lepší než vrozená blbost? Teda pardon, oligofrenie.

sobota 4.7.2015 23:39

Petr Sak: "Má stát určovat, co si má občan myslet "

Petr Sak  28.10.2016  http://www.novarepublika.cz/2016/10/ma-stat-urcovat-co-si-ma-obcan-myslet.html
Jestli si občan myslí, že Hillary Clintonová je nemocná zrůda či zachránce západního světa a V.xPutin hrozba civilizace či nejlepší vůdce, jakého kdy Rusko mělo, tak státu a politikům do toho vůbec nic není.

Petr Sak

Pokud se státní úředníci domnívají, a ministři jsou úředníci, zaměstnanci občanů, že názory občanů se utvářejí vlivem propagandy, tak jediné co mohou v demokratickém státě legitimně udělat, je rozvíjet u občanů od dětského věku do dospělosti kritické myšlení, s jehož pomocí občan propagandu dešifruje a napomáhat šíření objektivních informací ve veřejném a mediálním prostoru.

Ani jedno, ani druhé naši zaměstnanci ve funkcích nedělají. Kritické myšlení je totiž hrozba pro všechny politiky a pro propagandu jakkoliv zaměřenou, tedy i tu jejich. Naopak ČT, s nevydařeným experimentem veřejnoprávního statusu, v úrovni propagandy již dávno překonala normalizační televizi ze sedmdesátých let.

Právě v ČT jsem slyšel rozhovor s politikem, který má ambice kandidovat na prezidenta a byl jsem zděšen. Měl jsem pocit, že jsem se stal součástí Orwelova románu „1984“. V tak krystalické podobě jsem se s požadavky na kontrolu myšlení občana jako u tohoto kandidáta na prezidenta ještě nesetkal.

• Na ministerstvu vnitra vzniká útvar s  30 špicly, který má hlídat myšlení občanů. 
• Podobný útvar již vznikl při „demokratické“ Evropské komisi v Bruselu.

 Občan by si měl do příštích voleb pamatovat, která politická strana a kteří politici osobně se inspirují Orwelovou fiktivní společností a vnášejí její prvky do současné české společnosti. 

Politici jsou tradičně demokraty do okamžiku než získají moc, potom jim již nejde o demokracii, ale o moc, která se snáze kontroluje a upevňuje v totalitě než v demokracii a proto politici instinktivně směřují k totalitě. Moderní totalita znamená kontrolu myšlení občanů. Při moderní měkké formě totality  se většinový občan považuje za svobodného v demokratické společnosti.

• Nehledejte totalitu ve formě, která existovala ve dvacátém století. Totalita a totalitarismus se vyvíjí a je proto jiný v současné komputerizované společnosti a opět jiný bude za pár let. Občan se musí naučit totalitu vidět v nových formách a projevech.
• Protože moc kontroluje, co se o jejím systému říká, tak současnost je vždy demokratická a minulost totalitní. Současná demokracie, až její politici ztratí moc a kontrolu, bude hodnocena také jako totalita.

Občan by neměl netečně přihlížet vznikání úřadů na kontrolu myšlení, protože na svém počátku je totalita slabá a občan má šanci se jí postavit. Postupně však totalita sílí a možnosti občana se bránit slábnou. S  E.Hemingwayem říkám: "Neptej se komu zvoní hrana, to Tobě zvoní."