Nedávno jsme měli úkol na filosofii o kráse a proč to nehodit na blog ne?
„Co je to krása?“, kdyby se mne na tuto otázku zeptal můj mladší
bratr, asi bych mu úplně nedokázala odpovědět, protože si na krásu musí
každý udělat názor sám,ale začala bych velmi rozkošným citátem o kráse, kterým by můj pokus o vysvětlení krásy odstartoval:
„Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem.“ – Andrej Plavka.Krása je tedy něco nedotknutelného, něco jedinečného a když existuje na světě něco unikátního, tak se o tuto věc usiluje milióny lidí. Teď, ale nastává otázka, o jakou krásu tu vůbec jednáme. Existuje spoustu příběhů, osudů, písní, ale i faktů o tom, že vzhled jako takový nemusí být důležitý, je tu ale jedno velké ale: podle mne každý člověk, který chce být šťastný musí být krásný, ale taky vědět to, že on krásný je. Teď nehovořím o vzhledu jako takovém, ale o opravdové kráse. Té kráse, která mění životy, která vám dodá sílu a pokud je opravdu nefalšovaně silná dodává energii i vašemu okolí.
- Krásu musí každý najít sám, například já si myslím, že už jsem své kráse na stopě. Jednou ji společně se sebevědomím, které už neztratím, najdu a poté budu rozvíjet. Tyto dvě věci bych přirovnala k zdravému vztahu s milovanou osobou: hledají se a budují se dlouho a když je ztratíte, tak to bolí. Jenže krása je podle mého názoru vztah silnější a více neprobádaný (aspoň pro mne).
- Ale co si ozkoušet něco hlubšího: Vidíte také tu plačící dívku na mostě jako já? Šli byste za ní? Objali byste jí? Otřeli byste ji mokré oči? Vyslechli byste jsi ji a pak jí koupili zmrzlinu? Ne. Nebo snad ano? Hovořím tu o velmi silných emocích a kuráži. Znám jen pár lidí s takovou odvahou a silným emočním cítěním. Tito lidé mne vždy překvapí, zeptají se na otázku, o které jsem nikdy nepřemýšlela, zaskočí mě, vidí ve všem hlubší smysl anebo právě naopak mě odradí od řešení malých problémů, ve kterých žádný smysl není. Snaží se řešit zásadní problémy přítomnosti, duchovna, budoucnosti, baví se utvářením nových názorů, slintají nad tím, když se jejich psychický výzkum potvrdí, přemýšlí o sebe sama, pracují na něm a jejich zlomená srdce doslova krvácí. Čím více takových lidí znám, tím více stoupá, řekla bych i moje láska, k nim stoupá. Tito lidé jsou většinou umělci, protože pochopili, že krása je jedinečná.
Krása je umění a v umění hledáme krásu. Racionální člověk, který nemá
rozvinuté emoční cítění nepochopí poslední Kupkovy obrazy, nepochopí
poslech rozsáhlého hudebního díla, nečte Shakespeara a nevyměňuje si o
něm názory s ostatními, nedokouká Mechanický pomeranč a nechodí si
poplakat na baletní vystoupení Čajkovského. Říká se, že „umělci“ tvoří
pro slávu, pro peníze nebo pro uznání a určitě takový lidé jsou. Proč to
ti „umělci“, ale dělají? Řekněme si to jedním slovem – droga. Sláva,
peníze, uznání, sex, ale i vzhled – vnější krása… to všechno jsou drogy,
lehké radosti a špatné strategie pro zvýšení sebedůvěry (Ivo Toman).
Nic z toho, ale nemusí být vůbec špatné! Umělci se rodí pro šíření
názorů, ponaučení, kultury, štěstí, mají své poslání a jsou to poslové
příběhů, a to myslím všech bez výjimky. Mohou koordinovat společnost,
rozvíjet nápady, být inspirací, vyděsit, rozesmát, rozplakat druhé,
měnit názory a tak dále. A pokud se při jejich cestě za jejich poznáním a
pátráním, jako bonus objeví jedna z „našich drog“ a nebudou ji moc
věnovat pozornost, může jim i pomoct.- Obdivuji. Velmi obdivuji osoby, kteří vidí krásu v lidech, kteří ji ani sebe samém nevidí. Takové osoby jsou pro mne skrytým zlatem naší společnosti.
Pohled na krásného člověka nás dělá šťastnými, proč si tedy tyto lidi neprohlížet déle? Já jsem pro zavedení nového koníčku „pozorování krásných lidi pro podporu našeho zdravého duševního já“.
Upřímně říct o
sobě, že jsme krásní, je složitější, Nedávno jsem pochopila, že
pokoušení se o to může dojít k naprosté ztrátě sebedůvěry. Moje máme
bere neopečovávané/nezdravě vypadající tělo za slabost duše. Co je, ale
slabost? Je vůbec špatná? Moje srdce mi říká, že ne, ale názor na
slabost si stále ještě utvářím.
